Hledáte-li zpívajícího pianistu a entertainera v jedné osobě, není na českém trhu velký výběr. Pobavit a zaujmout široké spektrum diváků je sice pořádná makačka, ale pokud to zvládnete, přináší to veliké uspokojení. Mně k tomu stačí jen bytelná otáčecí židlička a naladěný klavír. Může tak začít večer, který je už čtvrt století mezi posluchači dobře znám jako
PIANOTHÉKA
Jedná se o večery vyplněné šansony, kuplety a popěvky z doby, kdy písně ještě měly melodii. Jejich autory jsou pánové Ježek, Voskovec a Werich, Suchý se Šlitrem a také někdejší olomoucká autorská dvojice Dostál-Pogoda. Pokud máte rádi šlágry z českých filmů 30. a 40. let nebo americké evergreeny s českými texty Josefa Kainara, jste u mne na správné adrese.
Dokážu od klávesnice – často s podporou swingujícího saxofonu Miroslava Švihálka – vycítit nálady a tužby publika a získat je na svou stranu. I když je nám oběma dohromady 143 let, nebyl problém dovést ke zdárnému konci vrcholné společenské události, jako např. plesy Českého rozhlasu, divadelní a filmové maškarní bály, módní přehlídky, primátorské rauty atd. Ať už to bylo v sále pražské Lucerny, v Baťově vile ve Zlíně, v prostorách zámku v Litomyšli, ale také v České sokolovně ve Vídni. Slyšet mne můžete na pravidelných soiré především v Olomouci – v secesní vile Primavesi, v barokním Konviktu Univerzity Palackého, v primátorských prostorách olomoucké radnice, v sále Moravské filharmonie či Muzea umění. Anebo na terase nově otevřené Galerie Šantovka. Pro mé zaujetí pamětnickými písničkami hovoří i to, že jsem byl dvanáct let „dvorním“ pianistou Miroslava Horníčka. Ten o mně razil velmi srozumitelný slogan, že
POGODA = POHODA
Jak zjistíte z fotografií, občas se objevím před publikem i se svou dcerou Sandrou. Tu dobře znáte z televizní obrazovky a z filmů režisérů Juraje Jakubiska, Zdeňka Trošky či Marie Poledňákové. A také z jeviště Divadla Na Fidlovačce nebo Divadla Radka Brzobohatého. Oba pak – opět u klavíru – vzpomínáme na to, co jsme prožili na divadelních prknech či před kamerou.
K našim hudebně-divadelním výjezdům po Čechách a Moravě potřebujeme velice málo: komornější prostředí, naladěný klavír a vnímavé publikum. Pokud náhodou klavír není k dispozici, přivezeme si s sebou el. piano.
Na viděnou – a především na slyšenou – se těší